Stáňa mne svým posledním blogem více méně přiměla napsat tyto řádky, do kterých se pokusím vložit své myšlenky.

Není to tak dávno, co jsem si sama o sobě myslela, že jsem tlustá, nezajímavá ženská, která už od života nemůže čekat skoro nic.Byla jsem sama, vstávala jsem s brekem a s brekem chodila spát.Nepřemýšlela jsem o budoucnosti, žádnou jsem neviděla. Zkusila jsem psycholožku ale nepomohla, antidepresiva jsem v jakémsi záchvěvu světlé chvilky uložila do šuplíku, protože denně sedám do auta a připadalo mi nebezpečné pro mé okolí řídit pod vlivem antidepresiv. Odešla jsem z vedoucí pozice v práci (dobře jsem udělala) kde jsem byla byť mezi lidmi lehce sama.

Zejména poslední rok se v mé hlavě cosi změnilo. Našla jsem si jinou práci, kde jsem narazila na 14 bezvadných ženských a následovalo první rozhodnutí - nebýt sama ale s nimi.

A druhé rozhodnutí přišlo krátce na to. Začala jsem se lidem otevírat a ono to začalo fungovat. Už jsem na čele neměla napsáno: Nechte mne být.Bojím se vás.  Ale co jsi zač? Čím můžeme jeden druhého obohatit. A místo smutného obličeje jsem začala nabízet úsměv. I to fungovalo. A začátek té cesty k dnešku byl tady, že Stáňo a Jiřinko?

A tak jsem se rozhodla, že jsem i ve svých 64 letech hezká, příjemná žena, milá a zábavná. A že mi to sluší. A ono  to funguje taky. A po šesti letech jsem potkala dávného kamaráda. A i on miřekl: Ty jsi úplně jiná. Sluší ti to, rád bych tě viděl znovu.

Na STOBu jsem od roku 2013 a stobácké stravovací návyky fungují v hlavě podvědomě.A je to proto, že mne to těší právě tak jako pohyb. A zapojuju se do více aktivit a kila jdou pomaličku polehoučku dolů.

A tak dneska už vím, že je to moje volba jak se rozhodnu.

Budu smutnou starou paní, která má ve tváři bolest a možná i trochu závisti k těm šťastnějším ?

Nebo budu příjemnou, milou dámou, která je si vědoma své ceny a bude mít ve tváři úsměv a na rtech milé slovo a ruku připravenou pomoci?

Poslední rok mi ukázal, že naše okolí nás vnímá tak jak my chceme aby nás vnímalo. Já jsem se rozhodla pro druhou variantu.

A jak už jsem jednou psala. Osud nám dává dobré i špatné karty. Naučme se ty dobré zvednout a bránit se jimi proti těm špatným.